Po nespočetných snahách o zřízení samostatné duchovní správy v Trnavě vznikla roku 1892 Jednota kostelní pod ochranou Panny Marie a sv. Cyrila a Methoda v Trnavě, jejímž primárním účelem bylo „…nasbírati potřebný peněžitý fond na vystavění katolického chrámu Páně a fáry a zřízení správy duchovní v Trnavě…“, přičemž se stavbou mělo být započato nejdříve poté, co kostelní Jednota nasbírala 20 000 zl.
V počátečních letech se Jednota potýkala s nedostatečným zájmem občanů o podílení se na tomto společném zájmu a podotýkala, že chudobnější občané darovali kolikrát na stavbu kostela více nežli bohatší. Po pětiletém působení, dne 18. února 1897, měla jednota již 142 členů a na kontě 10 271 zl. 82 kr. Po následujících pěti letech, tedy k 23. únoru 1902, měla Jednota 143 členů a na kontě 33 304 K (1 zl. = 2 K).
Po počáteční neaktivitě občanů i v tomto období se na přelomu století začali Trnavjané přičiňovat – pálili vápno, lámali kámen, osívali písek. Roku 1900 bylo také zakoupeno stavební místo. Věci ohledně stavby kostela se daly do pohybu roku 1904, kdy byl schůzi Jednoty přítomen Cyril Baťa, administrátor ve Slušovicích, člověk zkušený ve stavebních záležitostech. Jeho zásluhou začala příprava staveniště a bylo urychleno obstarání stavebních materiálů.
„Šťastným dnem“ pro Jednotu byl 7. listopad 1904, kdy odjela do Brna deputace složená z předsedy Cyrila Bati, jednatele Františka Kratochvila a člena výboru Martina Slováčka. Deputace šla prosit Dr. Antonína Stojana, přítomného na Zemském sněmu, aby se Jednoty ujal a ta aby tak svého cíle brzy došla. K radosti celé deputace Stojan řekl, že „…20. listopadu sám bude sloužiti mši sv. na staveništi a posvětí základní kámen.“ A tak se také stalo. V týž den, na mimořádné valné hromadě, dostal Stojan neomezené právo rozhodovat o veškerém jmění Jednoty, které na konci roku 1904 činilo 45 194 K 60 kr.; po provedené stavbě však Stojan musel složit účty. Na téže schůzi se občané zavázali obstarat potřebný kámen, dřevo a písek. Také se zavázali dopravit do Trnavy 250 000 cihel z nádraží v Lípě.
Když bylo na stavbu, navrženou olomouckým architektem Václavem Wittnerem, počátkem roku 1905 uděleno povolení od C.k. okresního hejtmanství v Holešově, počaly se dne 29. 3. 1905 kopat základy kostela. Do roka byla budova kostela hotova.
Poslední zápis Jednoty pochází ze dne 2. srpna 1908, kdy Dr. Stojan složil Jednotě účty a kdy se výbor jednohlasně usnesl, aby vlastnické právo na nově vystavěný kostel bylo vloženo na římsko-katolický kostel zasvěcený Navštívení Panny Marie, stejně jako aby vlastnické právo na faru se všemi pozemky bylo vloženo na římsko-katolickou faru v Trnavě.
Za zajímavou zmínku stojí také místo stavby kostela. Mimo pozemek, na kterém byl kostel postaven, se také uvažovalo o pozemku, který náležel č. p. 17 – tedy prostory, kde je dnes postavena tělocvična ZŠ a přilehlé hřiště. Tento pozemek tehdy náležel rodině Machalíčkově. Dodnes se v Trnavě udržuje pověst, že kostel měl stát na Machalíčkově pozemku. Pokud by byl kostel vystavěn tam, hřbitov by byl nejspíše umístěn ve stráni nad dnešními školními pozemky (tehdy na poli rodiny Řezníkových, č. p. 15).
Snad díky blízkosti tehdejší školy byl kostel nakonec vystavěn na současném místě, na pozemcích Josefa a Františky Macháčkových (bydlících na volařském gruntě č. p. 48), které od nich Jednota koupila roku 1900 za 1 710 K (z toho 200 K závdavek). Jednalo se o parcelu č. 2368 o výměře 533 m2. Jelikož však byla rodina zadlužená (Hypoteční bance markrabství Moravského i Židu Kohnovi), byl daný pozemek kvůli vyvazování ze zástavního práva připsán Jednotě až 6. července roku 1904.
Třešničkou může být to, že podle stavebního plánku měl být kostel původně orientován směrem na sever (ne na východ), se vstupem směrem od Slušovic. Fara pak měla stát severozápadně od kostela, poblíž potoka.